Michalka

Z knihy Moravský kras I. (str. 159) od Karla Absolona

mapka jeskyně

Lesnaté svahy povodňového dílu skrývají na východní stráni v hustém jehličí v zákrutu B jednak Rudoleckého propast, jednak kdysi zajímavou Ovčí jeskyni (33), kterou na paměť potomstvu popisuji tak, jak kdysi vypadala - nežli byla přeměněna v tunel. Krásně klenutý 8 m široký, 2,2 m vysoký vchod vedl k hlavní chodbě, jež se táhla v délce 78,4 m dovnitř sklaního masívu. Výška kolísala celkově mezi 2-3 m a jen tam, kde se zvedají komíny, byla značnější. Rozlehlá předsíň o ploše cca 80 m2, ještě celá denním světlem ozářená, dělí se na dvě opět splývající ramena, pilířem oddělená a již zcela ve tmu ponořená. Na místě, kde nižší rameno ústí znova do hlavní chodby, jest utvořena klenutá kobka, se stěnami kouřem naprosto začazenými. K tomu místu pojí se, jak Trampler vypátral, vzpomínka na kousek loupežnické romantiky z třicátých let minulého století, kdy byla zde skrýš obávaného lupiče Michala Melusina z blízké vesnice Lipovce. Z těch dob pochází pojmenování jeskyně. Ve vzdálenosti 33 m zvyšuje se chodba v komín (k), jenž ve výši cca 8 m přechází v neschůdnou puklinu. O dvacet metrů dále rozšiřuje se chodba místy až na 9 m. Je to spíše nízká síň o délce 17 m, která však třemi pilíři u 5, 6, 7 je rozdělena na více oddílů. Na západ i na východ odbíhají slepé odbočky, na západní straně dvě až 10 m dlouhé, na konci zcela ucpané balvanitým náplavem. S pilíře splývá krásná krápníková skupina v obligátní formě vodopádu, ze země vyrůstá tlustý, nízký, pařezu podobný stalagmit. Kdysi musela být krápníková výzdoba v Ovčí jeskyni velkolepá. Dno jeskyně bylo rozkopáno. Jsou to stopy kosťařů, kteří před léty vykořisťovali kosti diluviálních zvířat pro továrnu na spodium v Boskovicích. Nejzajímvější místo bylo na konci jeskyně. Šikmá plocha zde se zvedající i stěny okolní byly pokryty typickými škrapy.

V nejodlehleším výklenku přebíhá jeskyně v neschůdnou štěrbinu, která při k. 468 je docela v téže výši jako vchod. Ovčí jeskyně měří i se všemi odbočkami cca 143 m.

Pokud se týče hydrografické stránky, nemá Ovčí jeskyně nic společného s Bílou vodou. Není to jeskyně odtoková, nýbrž přítoková. Tvořily ji vody meteorické, stékající se strání do údolí. Jeskyně táhne se též blízko pod povrchem země; ve vrzdálenosti 15,8 m od vchodu běží nad ní, zrovna nad Michalovou jeskyní, lipovecko-ostrovská silnice, oddělená skalní vrstvou jen 9 m mocnou, takže dole je zřetelně slyšet dunění povozu ujíždějícího silnicí.

Michalova jeskyně byla patrně znamenitou stanicí diluviálního člověka. V náplavu dali hloubit jámy Wankel (1861 - 1864), Kříž (1883), Knies (1897) i Trampler (1899), ježto však jejich výkopy byly nepatrné a nedály se systematicky, nemáme bezpečný obraz o uložení vrstev v celé jeskyni, tím méně o jejich obsahu.

Michalovou jeskyní počíná dlouhá řada jeskynních dutin skrývajících se ve stráních žlebu. Je třeba, abychom je přesně rozlišovali a registrovali, což je možno jen očíslováním. S těmi čísly by měly být zaneseny i na mapách. Ostrovským žlebem začínaje je Michalova jeskyně č. 13, č. 14 je Spodní Císařská, č. 15 Horní Císařská, č. 16 je Estavela, č. 17 je propast Ostrovská, č. 18, 19 propadání v Ostrově, č. 20 Balcarova skála.